Ze Sevilly...
Jedu dom. Přesně po 200 dnech od ranního odjezdu vlakem ze Zlína (a od té doby posledním řízku s chlebem od maminky) mi letí letadlo z Barajas na Ruzyň. Po téměř 7 měsících se moc těším na české lesy, český chleba a řízek od maminky. Těchto necelých 29 týdnů prožitých v Seville bylo super a bude se mi hooodně stýskat. V hlavě zůstanou super vzpomínky a v compu snad super fotky. V Česku navíc opět potkám většinu ze super lidí, které jsem tu poznal, takže až na počasí a kulturu se toho zase tolik nemění. Jenže z obojího mám tak trochu strach. Přechod ze sluncem zalité Andalusie do letními dešti bičovaného Česka a aklimatizaci ze čtyřiceti na maximálně dvacet stupňů si otestuju hned tento víkend na fesťáku Rock for Church(ill) a španělský úřednický klid, pohodu, zmatek, nepořádek, bordel za českou úřednickou aroganci, ignoraci, neochotu, zmatek, nepořádek, bordel vyměním hned následující dny při papírování v Praze. Ach jo.
Sevillský studentský život mi bude hodně chybět. Neskutečná pohoda, sranda a legranda ve škole s profesory Bonillou, Lunou či Domingem (normálně úplně normální lidi), výlety po Andalusii, spaní na pláži, koupání v tůňkách, návštěvy bytů na Tamarquillu, Ramon y Cajal, Reině Mercedes, Luis Montotu nebo Tomares s bazénem, křižování sevilských uliček na kole, užívání či přežívání nepřetržitého slunka a tepla ale hlavně botellony u Torre del Oro, noční návštěvy Alamedy, Alfalfy, barů na calle Betis nebo San Salvadoru, návraty v 6 někdy v 13 hodin ráno...
No zkrátka plně a ještě na začátku února hodně neočekávaně hezky strávený půlrok. Já jsem si to teda užil.
...do Zlína
200 dní sice není hodně a osobně si dovedu představit zůstat tady na furt, ale domů se těším velice převelice. Nejenom na níže zmiňované chleby a tvarohy, ale samozřejmě na vás, čtenáře blogu. Hehe, to byl jen fór... samozřejmě v první (a prakticky v poslední, ale zase té nejdůležitější a vlastně jediné důležité) řadě na všechny lidi, které jsem za tu dobu neviděl, neslyšel a po kterých se mi moc stýská. Nebudu jmenovat, je vás hodně. Takže naviděnou a naslyšenou již brzy.
Zatím CHAO
Jedu dom. Přesně po 200 dnech od ranního odjezdu vlakem ze Zlína (a od té doby posledním řízku s chlebem od maminky) mi letí letadlo z Barajas na Ruzyň. Po téměř 7 měsících se moc těším na české lesy, český chleba a řízek od maminky. Těchto necelých 29 týdnů prožitých v Seville bylo super a bude se mi hooodně stýskat. V hlavě zůstanou super vzpomínky a v compu snad super fotky. V Česku navíc opět potkám většinu ze super lidí, které jsem tu poznal, takže až na počasí a kulturu se toho zase tolik nemění. Jenže z obojího mám tak trochu strach. Přechod ze sluncem zalité Andalusie do letními dešti bičovaného Česka a aklimatizaci ze čtyřiceti na maximálně dvacet stupňů si otestuju hned tento víkend na fesťáku Rock for Church(ill) a španělský úřednický klid, pohodu, zmatek, nepořádek, bordel za českou úřednickou aroganci, ignoraci, neochotu, zmatek, nepořádek, bordel vyměním hned následující dny při papírování v Praze. Ach jo.
Sevillský studentský život mi bude hodně chybět. Neskutečná pohoda, sranda a legranda ve škole s profesory Bonillou, Lunou či Domingem (normálně úplně normální lidi), výlety po Andalusii, spaní na pláži, koupání v tůňkách, návštěvy bytů na Tamarquillu, Ramon y Cajal, Reině Mercedes, Luis Montotu nebo Tomares s bazénem, křižování sevilských uliček na kole, užívání či přežívání nepřetržitého slunka a tepla ale hlavně botellony u Torre del Oro, noční návštěvy Alamedy, Alfalfy, barů na calle Betis nebo San Salvadoru, návraty v 6 někdy v 13 hodin ráno...
No zkrátka plně a ještě na začátku února hodně neočekávaně hezky strávený půlrok. Já jsem si to teda užil.
...do Zlína
200 dní sice není hodně a osobně si dovedu představit zůstat tady na furt, ale domů se těším velice převelice. Nejenom na níže zmiňované chleby a tvarohy, ale samozřejmě na vás, čtenáře blogu. Hehe, to byl jen fór... samozřejmě v první (a prakticky v poslední, ale zase té nejdůležitější a vlastně jediné důležité) řadě na všechny lidi, které jsem za tu dobu neviděl, neslyšel a po kterých se mi moc stýská. Nebudu jmenovat, je vás hodně. Takže naviděnou a naslyšenou již brzy.
Zatím CHAO
