Semana Santa v Seville - Svatý týden před Velikonocemi. Najdete v každém průvodci o Španělsku. Společně s býčími zápasy a flamencem symbol kultury Andalusie. Pro místní to znamená obří křesťanský svátek s velkolepými a pompézními několikasethlavými průvody, pro statisíce turistů uchvácení z grandiózní podívané na okázale zdobená nosítka křesťanských výjevů a atmosféru středověké inkvizice... pro erasmáky pak týden volna, který mu znepříjemňují akorát nekonečné nudle kukluxkláčů, nudně a bezdůvodně se šourajících skrz celé město a nadávky na pozměněnou otevírací dobu potravin.
A ne, to jsem přehnal. Je pravda, že Semana je teda kolosální představení odehrávající se po celé Seville po celý týden, což už je ke konci trochu nuda. Co se ale týče atmosféry, má to přece jen něco do sebe a jsem rád, že jsem tu slávu mohl spatřit. Nicméně jen kvůli tomu bych sem teda nejel, to zase ne. Zatímco řada místních je svátkem doslova pohlcena (i když zrovna můj compañero de piso strávil celé své dvoudenní volno doma u počítače), já osobně jsem byl rád, že jsem byl pár dní i mimo tenhle blázinec v Sierra Moreně a v Cádizu (viz níže). Jo a pak taky naše Velikonoční pondělí jsem trávil celý den ve škole. Tady sa na šlahačku nechodí.
A jak vlastně probíhá takový průvod? Bratrstva (cofradías) ve středověkých kutanách putují ze svých kostelů do hlavní katedrály v centru města aby se poté vrátili zpět. Nejprve stovky kapucářů (nazarenos) nesou velkou svíci a když během dvou hodin projdou, už jsou tu v cuku letu jako na koni, zmíněná nosítka (trono) se skulptury (paso) Ježíše, Panny Marie a dalších, znázorňující biblický výjev či událost. Toto prý nese až na padesát lidí. Nevím, nejsou vidět, ale podle námi odhadované váhy nosítek to možné je. Za nimi pak jde pán s žebřem, kdyby náhodou nějaký ten svatý upadl (na hlavu) a dále kajícníci s křížemi a než se člověk naděje, je přehlídka tatam a zničehonic máme ráno. Průvod se každou chvíli zastaví, v okolí nosítek v tu chvíli vypukne obrovské... ticho a lidi se modlí. Po chvíli se nosítka na povel zvednou, ozve se ohromný aplaus tisíců přihlížejících a průvod pokračuje ve své pouti. Každé procesí doprovází hudba a s všudypřítomným a všudevlezlým pachem kadidla tak dotváří temnou církevní atmosféru.
No a jak taková atmosféra vypadá asi nejvíce přiblíží fotky a video.
7 komentářů:
...tak jo, tohle prostě nikoho nezajímá :) beru... teho bulváru to chce víc, já vím...
Náhodou zajímavé :) akorát ta hudba není moc slavnostní, je to jak na pohřeb :)
A ja jsem porad urazena za toho Tinkerbella :-)
Lavi to neee, řekni, že tam nemáš šváby :-O !!!
No říct to můžu, ale to asi na skutečnosti, že je jich plný barák, nic nezmění. Ale tak lepší než mít v baráku Paris Hilton...
fhyg
Okomentovat