Flamenco

Ano, na fotce u předchozího článku sledujeme s Wallym Flamenco na ulici. Někdy před měsícem jsme flamenco navštívili i ve vyhlášeném baru La Carbonería. Ovšem turisticky vyhlášeném. Vstup je zadarmo a lidí jak ...kobylek, že si ani není kam sednout a asi půlhodinový výstup tak sledujete ve stoje v nedýchatelném prostoru, upocení jak ...prasátka a za neustálého domlouvání hudebníků a tanečnice, že musíme být potichu, aby byli vůbec slyšet, což je ve společnosti amíků ožralých jak ...hovádka nemožný úkol. No to mě tehdá moc nenadchlo. Viz fotka, kde se můžete pokusit najít tanečnici s vějířem a tři hudebníky. Wally ani Lavi tam tentokrát nejsou.

Zato sledování zmiňované pouliční sestavy je docela zážitek. Možná to není ta nejautentičtější atmosféra andaluzského flamenca, ale rozhodně tedy příjemnější než v narvaném baru a v kontextu pouličního umění daleko zábavnější než nějací malíři, pohyblivé sochy, hipíci s bubínkama, nebo takový ten pískající indiánský kmen, ten už jste museli někde vidět snad všichni... Každopádně tyhle umělce jsem potkal v Seville už podruhé a tentokrát se je Marušce podařilo nahrát nebožtíkem foťákem, takže se můžete podívat, jak to tak zhruba vypadá. Takový příjemný březnový večer v ulicích Sevilly.