Tři oříšky pro popelku

Zatímco tam u vás nahoře jsou v módě hromadné srážky na zasněžené dálnici, tady dole se jako adrenalinový sport vnímá pouhé chození do parku Maria Luisa. První dny po příjezdu se mi v něm moc líbilo, takových palem a různých stavbiček v maurském stylu a altánků a laviček, papoušků a ostrůvek na vodě a kopeček s vodopádem... Když se mě v něm poprvé snažil obrat jeden cikán úplně o všechno, ještě jsem na park nezanevřel. Říkal jsem si jaké jsem měl štěstí, že to vlastně nakonec dobře dopadlo a bral jsem to jako realitu, protože prostě se krade všude, kradou všichni, přece „já vím, že kradou aji bílí, však bohužel právě v této chvíli to bílí nebyli“. Po situaci, která se stala před týdnem, se už ale parku vyhýbám a nějaké blbé stromy a skřekající ptáci na podělaném ostrově ani pidikopec s debilním vodopádem mi už nic neříkají. Tentokrát to byl nějaký bílý feťák, co asi potřeboval prachy aby mohl drogovat a fetovat. Nebudu to nijak rozmazávat, prostě jsme seděli s Maruškou na trávě a pak už jen, silueta, foťák mizí, objevuje se kudla, Dívejte co mám, dívejte co mám, dejte telefon! - nemáme, nedáme... Tak peníze, peníze! - nemáme, nedáme, jsme chudí studenti na Erasmu... Vypadněte ven! Baťůžek s důležitýma věcma jsme mu teda nevydali, škoda jen toho Maruščina foťáku no, který s náma prožil takových krásných chvil a výletů, kdy ještě netušil, jak děsivý osud ho čeká. Osud, kdy bude potupně a odevzdaně naslouchat hádání se kupců a prodavače o směšných částkách, za kterou bude jako nějaká děvka prodán na místním trhu.

Následující návštěva policejní stanice, kam jsme dorazili asi po půlhodině chůze a po mnoha ptaní se u místních, pak byla úplnou fraškou. Tak zase jen krátce. Sedělo tam asi pět policajtů (jako v Simpsnech) prý je ale zavřeno a anglicky samozřejmě nemluví, ale že nám vytočí číslo, kde umí úplně všechny jazyky, i ten náš. Tak samozřejmě na druhé straně telefonu umí jen anglicky. Ale tak dobré. Při spelování příjmení zjišťujeme, že vlastně zase tak anglicky ani moc neumí. Tak jim to vysvětluju španělsky a slečna na druhé straně se diví, proč nemluvíme španělsky od začátku, když to tak umíme. Tak mě potěšilo, že umím španělsky líp, než Španělé anglicky, což ale zase taková výhra vlastně není. No a po daší půlhodince vysvětlování k čemu vlastně došlo (tou dobou už zloděj nejspíš okradl další 4 lidi a mířil si to na trh) nám bylo řečeno, že musíme na druhou stranu města, kde naše prohlášení podepíšeme. Tak jebat. Jdeme domů spát. Jen proto abychom udělali čárku do statistik nám to za to nestojí, foťák asi nikdo hledat nebude. Hlavně, že když pijí lidi alkohol na ulici, tak jsou tam policajti hned, ale když je někdo okrádá...

PS: fotka zloděje tentokrát z jasných důvodů chybí :)