Cádiz, Jerez

Přes víkend mě navštívil Mártin. A aby jsme se nenudili, tak vzal další čtyry Čechy z Valencie, takže jsem zjistil, že se v mém kamrlíku dá spát i v šesti. Spolubydlu Pacoše sice asi trochu štvaly naše zdlouhavé promenády do koupelky, ale tak udobřil jsem si ho včera třetinkou Plzně. Jinak návštěva to byla opravdu příjemná. Za poskytnutí podlahy jsem byl na oplátku krmen vydatnýma bagetama, před spaním napojen vínem či pivem a k tomu všemu navíc v neděli pozván na výlet do Cádizu a Jerezu, kde jsem se ještě nacpal rybama a zapil kafem (a protože se mi to zalíbilo, další návštěvy nechť se prosím tímto inspirují, musí se velmi snažit aby se mi zavděčili, jsem teď hodně namlsaný a rozmazlený).

No a jaké to bylo na výletě, viz fota. Pro dokreslení atmosféry ještě nějaké mé pocity, které jsem si z výletu odnesl: pohoda ale strašná kosa, kochání se uličkama a amfiteátrem v Cádizu, potvory z moře, zažívací problémy z potvor z moře, zvláštní pocit ze zvláštní atmosféry mrtvého Jerezu (město flamenca, sherry a vinných sklípků - bodega), strašná kosa ale pohoda...

Tři oříšky pro popelku

Zatímco tam u vás nahoře jsou v módě hromadné srážky na zasněžené dálnici, tady dole se jako adrenalinový sport vnímá pouhé chození do parku Maria Luisa. První dny po příjezdu se mi v něm moc líbilo, takových palem a různých stavbiček v maurském stylu a altánků a laviček, papoušků a ostrůvek na vodě a kopeček s vodopádem... Když se mě v něm poprvé snažil obrat jeden cikán úplně o všechno, ještě jsem na park nezanevřel. Říkal jsem si jaké jsem měl štěstí, že to vlastně nakonec dobře dopadlo a bral jsem to jako realitu, protože prostě se krade všude, kradou všichni, přece „já vím, že kradou aji bílí, však bohužel právě v této chvíli to bílí nebyli“. Po situaci, která se stala před týdnem, se už ale parku vyhýbám a nějaké blbé stromy a skřekající ptáci na podělaném ostrově ani pidikopec s debilním vodopádem mi už nic neříkají. Tentokrát to byl nějaký bílý feťák, co asi potřeboval prachy aby mohl drogovat a fetovat. Nebudu to nijak rozmazávat, prostě jsme seděli s Maruškou na trávě a pak už jen, silueta, foťák mizí, objevuje se kudla, Dívejte co mám, dívejte co mám, dejte telefon! - nemáme, nedáme... Tak peníze, peníze! - nemáme, nedáme, jsme chudí studenti na Erasmu... Vypadněte ven! Baťůžek s důležitýma věcma jsme mu teda nevydali, škoda jen toho Maruščina foťáku no, který s náma prožil takových krásných chvil a výletů, kdy ještě netušil, jak děsivý osud ho čeká. Osud, kdy bude potupně a odevzdaně naslouchat hádání se kupců a prodavače o směšných částkách, za kterou bude jako nějaká děvka prodán na místním trhu.

Následující návštěva policejní stanice, kam jsme dorazili asi po půlhodině chůze a po mnoha ptaní se u místních, pak byla úplnou fraškou. Tak zase jen krátce. Sedělo tam asi pět policajtů (jako v Simpsnech) prý je ale zavřeno a anglicky samozřejmě nemluví, ale že nám vytočí číslo, kde umí úplně všechny jazyky, i ten náš. Tak samozřejmě na druhé straně telefonu umí jen anglicky. Ale tak dobré. Při spelování příjmení zjišťujeme, že vlastně zase tak anglicky ani moc neumí. Tak jim to vysvětluju španělsky a slečna na druhé straně se diví, proč nemluvíme španělsky od začátku, když to tak umíme. Tak mě potěšilo, že umím španělsky líp, než Španělé anglicky, což ale zase taková výhra vlastně není. No a po daší půlhodince vysvětlování k čemu vlastně došlo (tou dobou už zloděj nejspíš okradl další 4 lidi a mířil si to na trh) nám bylo řečeno, že musíme na druhou stranu města, kde naše prohlášení podepíšeme. Tak jebat. Jdeme domů spát. Jen proto abychom udělali čárku do statistik nám to za to nestojí, foťák asi nikdo hledat nebude. Hlavně, že když pijí lidi alkohol na ulici, tak jsou tam policajti hned, ale když je někdo okrádá...

PS: fotka zloděje tentokrát z jasných důvodů chybí :)

Sierra Morena

A jen tak pro zpestření další fotky z dalšího výletu. V pondělí jsme s Maruškou navštívili část pohoří Sierra Morena, přesněji přírodní park Sierra Norte de Sevilla. Jak lze vidět, je to takový park ve španělských podmínkách, prochází se skrz ohraničené pozemky kde se pasou ovce, kozy, prasata a oslíci. A je tam moc hezky, když si tam tak vyrazíte na celý den z rušného města.

Vyhlášení soutěží !!!

Výherci ze všech dosavadních blogových soutěží (ještě i z léta a podzimu) jsou následující: Luke, lemur, Jancll, Maruška a Mártin. Všem, kteří se zúčastnili děkuji a těm, co nevyhráli nic přeji více štěstí do dalších soutěží o další jistě hodnotné ceny. ...a ti, kteří se nezúčastnili tak můžou akorát litovat, zpytovat svědomí a příště se snažit.

Luke napsal jako jediný (i přes zprvu avizovaný zájem) prázdninovou historku. Teda aspoň já jsem si to tak přebral. Vyhrává tedy hodnotnou cenu, pobyt v Seville na přelomu června a července. Doprava hrazena není.

Lemur vyhrál v anketě o nejsměšnější zvíře ZOO Lešná. Bude odměněn výsměchem při další návštěvě Lešné někdy v létě.

Jancll témeř správně spočítal v článku Na brigádě úryvky z textů Mňágy a Žďorp (celkem 35 citací z 33 písní) a vyhrává tak telefonní čísla 16 středoškolaček z Benešova.

Maruška byla nejúspešnější v hádání nesprávných informací v článku o Seville. Všechny 3 mýlky (Flamenco, Plaza de America, Giralda) totiž neuhodl nikdo. Vítěz této soutěže obdrží pusu.

Mártin byl nejblíže pravdy v zatím poslední soutěži o uhádnutí nápisu na značce. Správné odpovědi „Curva muy peligrosa“ se přiblížil nejvíce a vyhrává tak španělské pivo, na které ho pozvu hned dneska večer, protože zrovna přijel na návštěvu s dalšíma 4 lidma (nemusím tahat pivo letadlem domů, super).

Un Paseo por Sevilla

A ještě jeden dneska... Jedná se o další procházku po Seville, tentokrát ale kratičkou, videovou a s průvodcem Maruškou. Nějak se mi tam ale nepodařilo dát text, takže když se to dycky jakoby sekne, tak se máte kochat zajímavostma jakože... (4 seknutí = Katedrála, Alcazar, pomeranče, Giralda). Jsem dnes totiž začal objevovat kouzlo aktivního využívání tytrubky.com, takže proto jsem tu toho tolik naplácal. Internet je super.

Flamenco

Ano, na fotce u předchozího článku sledujeme s Wallym Flamenco na ulici. Někdy před měsícem jsme flamenco navštívili i ve vyhlášeném baru La Carbonería. Ovšem turisticky vyhlášeném. Vstup je zadarmo a lidí jak ...kobylek, že si ani není kam sednout a asi půlhodinový výstup tak sledujete ve stoje v nedýchatelném prostoru, upocení jak ...prasátka a za neustálého domlouvání hudebníků a tanečnice, že musíme být potichu, aby byli vůbec slyšet, což je ve společnosti amíků ožralých jak ...hovádka nemožný úkol. No to mě tehdá moc nenadchlo. Viz fotka, kde se můžete pokusit najít tanečnici s vějířem a tři hudebníky. Wally ani Lavi tam tentokrát nejsou.

Zato sledování zmiňované pouliční sestavy je docela zážitek. Možná to není ta nejautentičtější atmosféra andaluzského flamenca, ale rozhodně tedy příjemnější než v narvaném baru a v kontextu pouličního umění daleko zábavnější než nějací malíři, pohyblivé sochy, hipíci s bubínkama, nebo takový ten pískající indiánský kmen, ten už jste museli někde vidět snad všichni... Každopádně tyhle umělce jsem potkal v Seville už podruhé a tentokrát se je Marušce podařilo nahrát nebožtíkem foťákem, takže se můžete podívat, jak to tak zhruba vypadá. Takový příjemný březnový večer v ulicích Sevilly.

Where´s Wally? A kde Lavi? A na co se to všichni díváme?

Alcazar

Abych to ještě měl všecko tak chronočasově zkompletované, mosim ještě napsat jak zme byli s Inků v tem Alcazaru. V nedělu devátého března mňa obudilo pípání mobila, že prý sa půjdem podívat do Alcazaru. Sem sice mosel přečíst články o regiónech tady, tož ale že to mám heň za barákem cirka půl kilometra a slunéčko svítilo, tak sem sa vystrójil abych nebyl za ošustu a šel sem. Ve vchodě do Alcazara samozřejmě narvané, národa jak Pod Kaštanama nebo na Václaváku, fronta dlúhá, samí turisti z Německa, Ameriky, nevím skama ještě a sláva jak na prvního mája. Vstupenky že koštujou 7 euro, tož to nemyslíte vážně, ale cérka za pokladnů, prý že pro študáky z univerzity grátis, tož dobré. A to už zme tam a zase sa proplétáme mezi těma turistama všema, obdivujem ty krásy palácové, ale tož nevím, já na to asi moc nejsu. Jako mozaiky pěkné takové aj ty stropy zdobené, obývačky, ložnice, fontánky různé, dobrá práca, né že ne, kus té historie tu na vás dýchá jakože... ale stejně su rád, že to máme grátis, protože nicmoc zatým a sedm euro za totok? Potkala sa tam prý ale Isabela Kastilská z Kryštofem Golumbusem, než odjel objevovat Ameriku. Tož to bylo zajímavé takové, ale nevím jak toto všecko možů vědět, už to je nějaků tu nědělu, ale šak oni sú odborníci, tak to nechajme na nich. Pak tam sú zahrady velké za tým palácem a tož to mě bavilo, kachny tam lécú, papůšci vyřváňajů, palmy, gaktuse a tak. Takže nakonec radost z teho všeho, líbilo sa mi tam docela.

A fotečky teprve budú

Tisková zpráva ze dne 19.3.2008

Docela dlouho jsem se neozval, takže to v následujících dnech napravím. Materiálu je dost, obrázkový především z Maruščiného nebožtíka foťáka a písemný k tomu nějak doplácám. Můžete se těšit na další cestopisné zážítky, turistický pohled na místní velikonoční oslavy Semana Santa, flamenco na ulici, další pokračování seriálů "Kde je Wally, teda Lavi" a "Historky z podsvětí" (neboli Jak nás okradli II, Hříšní lidé města sevillského, Policié nepátrá, Dobrodružství kriminalistiky, atd.). V neposlední řadě vás čeká vyhlášení výsledků všech předchozích blogových soutěží (zveřejnění celkem 5 výherců - a můžete to být právě vy!).

Jinak se tu mám dobře, poslední dny byly vůbec ty nejlepší. Právě teď máme volno a venku prší. Došel jsem z obchodu a pomalu se chystám na guláš party. Tak zatím, pozdravujte doma.

Pozor, soutěž!

Původně jsme ten nápis chtěli vyfotit, protože se nám moc líbil, no ale vyšlo to takhle, takže je z toho soutěž. Kdo uhádne co je napsáno na ceduli (nápověda: před prudkou zákrutou na silnici u Rondy) vyhraje... vyhrajééé... vyhraje třeba místní pivo. Osobně mu ho v létě doručím. Tak co, motivace dobrá, ne? A kdo umí aspoň trochu španělsky, tak by to neměl být problém. Tak pome...

Zahara, Ronda, El Chorro

Ve čtvrtek večer jsme ještě přemýšleli co provedem přes weekend, no a v pátek ráno jsme už seděli v autě a po vymotání ze Sevilly jsme vyrazili někam na jih. Kam dojedem. Když se začala vlnit krajina, vynořila se někde v dáli na svahu jednoho z kopců malebná bílá vesnička. Tak jsme se jeli mrknout. Docela jsme se trefili, protože nad vesničkou byla navíc přístupná věž zříceniny s pěkným výhledem na okolní kopce, přehradu, klikatící se silničky a dědy, kteří se procházeli všude možně jako bludičky po okolí. Vůbec se nedivím. Tady trávit stáří tak taky jenom chodím po silničce tam a zpátky a kochám se, viďte pane doktore? Nebo se možná snažili aby je před letošním horkem jednoduše srazilo auto, což by nebylo vůbec neproveditelné vzhledem k šířce komunikace. U nás se toulají po silnici psi, tady dědové. No ale v těchto dnech nějaké horko rozhodně není (třeba 5°C dnes ráno když jsem šel do školy). Já osobně jsem to začal pociťovat už v Rondě, kterou jsme turisticky proletěli, vyfotili, vypili café con leche a vydali se hledat nocležiště. Dá se zde ale určitě strávit více než asi dvě hodiny v našem podání.

V totální tmě se nějaké přespání v přírodě hledá docela těžko a protože jsme při prozkoumávání minivesniček, které obývali asi jen psi a odlehlých penzionech, kde bydleli pro změnu jen koně, mysleli více na hororové scény než na spánek, dojeli jsme až do El Chorra. Při večeři jsem najednou kromě diskohitů Hany Zagorové, Dalibora Jandy a Michala Davida z našeho auta zaslechl i češtinu odněkud odvedle. Tak říkám dobrý večer, no a když se podívám blíž tak kdo to není... před rokem v březnu na běžkách v Jeseníkách, letos v El Chorru kvůli lezení. Zdravím rodinu Žákových a jejich kámoše. Jsem zvědavý kde se v březnu potkáme za rok. Přespali jsme v místním refugiu (útulek) mezi horolezcema.

Druhý den jsme si udělali výlet na kopec po široké cestě a z kopce kamzičí stezkou, kde by se občas hodila i ta lezecká výbava. Super to bylo. Kulturní večer tentokrát obstaraly bubny a noc jsme se rozhodli strávit pod palmama u kostelíka. Při teplotě asi minus třicet a vzrůstající vhkosti vlivem místní přehrady se nakonec někteří z nás (míň tepla v krvi) rozhodli přenocovat v autě.

V neděli jsme se vydali na zpáteční cestu, po které jsme se stavili na oběd do takové malé restaurace a snad ještě menší jeskyně. Mají tu zajímavou kulturu stolování (obslouží vás celá rodina, synek donese ubrus, mamka pití a taťka jídlo, vaří asi dcerka) a také prohlídkování jeskyň (čtvrtina lidí dostane lucerničku a musí s ní mávat aby i zbytek viděl nějaké ty stalaktity, stalagnáty, stalagmity, závoje, nástěnné alby a hlavně teda vůbec kam šlape). Na večer jsme ještě vyběhli kopec na západ slunce, vyfotili krajinu z Pána prstenů a za pět minut dvanáct (respektive za 3 minuty 22:00, do kterých jsme měli smlouvu) jsme vrátili auto. Hezké to bylo.

Velké prádlo

Uběhl jeden měsíc a najednou je to tady. Pokud nechci jet druhé kolo s ponožkama nebo chodit v trenkách naruby, musím si vyprat! Znal jsem to z doslechu. Prý se u toho dějí strašné věci. Někdy všechno zrůžoví, někdy se něco zmenší a někdy snad u toho dokonce i něco zmizí. Mám velký strach, co když se něco nepovede? Co když to špatně nastavím, nasypu špatné množství prášku, nasypu ho jinam, nepustím vodu, vytopím kuchyň, zničím pračku...? Ne, nic takového se neděje. Jediné pondělní a úterní dvouhodinové ranní volno od školy je sice vyplněno praním a věšením, ale vše probíhá v pořádku. Prádlo visí, pomalu usychá. Em se chce zmocnit plánů v plechovce. Zde ve Stínadlech nebudou v bezpečí, musím je spálit. Em se blíží po shodech zvonice... Jedinou nadějí bude ježek v kleci... Konečně je středa. Přicházím domů a sbírám suché kusy prádla. Začínám ho skládat do skříně. Těžko se mi dýchá, pomalu doskládávám poslední kus do skříně a s nataženou rukou se začínám valit na zem, padám vysílením na podlahu a únavou usínám. S úsměvem na rtech. Nekonečná, tři dny trvající námaha je u konce.

A na fotce je teda ten můj slavný výhled z okna, kde se suší prádlo (vybrán reprezentativní - vánoční - vzorek). A na měsíc mám zase pokoj. Jupí.

Tisková zpráva ze dne 3.3.2008

Opět se hlásím z bytu na ulici Amador de Los Rios. Posledních pár dní bylo díky "puente" - most, neboli prodloužený weekend - hodně napráskaných a vypráskaných a zpráskaných. Prostě takové menší prásky, teda prázky. Je z toho asi Gb fotek, takže v následujících dnech tu něco přibude. Jestli se k tomu teda skrz školu dostanu, protože s prácema se tu roztrhl pytel a rozhodně se nenudím. Dozvíte se mimo jiné jak je svět malý, co dělají důchodci ve vesničkách, zda může i pod palmama člověk umrznout, jak se tu chodí na té diskotéky a hlavně... jak dopadlo mé první praní. No a nebude nouze ani o vaše oblíbené památky.