Ráno ve Zlíně, večer v Seville

Cesta byla zupáá, místy divná, viditelnost byla úplně blbá... tyhle Buty používá hodně lidí a já nebudu výjimkou. No a navíc to je pravda. Ve Zlíně kosa, v Praze kosa, v letadle nuda a ve Španělsku teplo. Ve vlaku v 5:02 ze Zlína jsem strávil víc času než v obou leteckých spojích (Praha – Barcelona – Sevilla) dohromady, ale krásně jsem to prospal a v Praze se potkal s Ivou, která je tak hodná, že mi předala nějaké info a hlavně nějaké materiály na nějaké přednášky. Děkuju. Na letišti jsem se pak potkal s mýma novýma spolužačkama Inkou a Jančou. A vlastně taky jedinýma, kterým budu po následujících 6 měsíců rozumět. Do letadla jsem se těšil a bál moc. No při těch různých odbavováních mě oboje přešlo, cosi jsme prolezli, pak si někam sedli, pak jsme seděli a čučeli z vrchu na mraky a pak přistáli. No nuda prostě. V Barceloně na letišti k té nudě přibyla únava a nechuť k dalším prohlídkám ale taky docela zábava s přebalováním kufrů holek, protože prý každý můžem mít jen 20 kilo. To, že si holky připlatily aby mohly mít kufry dva a kil 30, nějaké blbečky za přepážkou nezajímalo. Tak jsme si to rozházeli do baťohů a ubrali tak dohromady 12 kilo. Taková Inka by totiž například za svůj přesah připlácela skoro 3 litry. Docela nemilé. No každopádně během přebalování blbečky za přepážkou vystřídali menší blbečci, kterým bylo úplně jedno, že to stále ještě váží o 6 kilo víc. Takže jediný výsledek toho byl, že jsme si na palubu táhli slušně nabité zavazadla, přesahující regule jak objemem či vahou, tak i třeba pronesením šamponu coby tekutiny. Naštěstí další problémy nenastaly, protože další barcelonský letištní zaměstnanec, co měl na starosti nějaký ten skenér na zavazadla nebo co, se prostě vykecával a nechal by projít i teroristu z ETA.

Tak nějak kolem 23:00 jsme se dostali na útulné sevillské letiště, přejeli busem do města a pak se pěšky půlnoční Sevillou vydali hledat hostel. Kolem jedné jsme únavou a radostí padli.