To bylo předtím řečí o informacích z chlastaček a najednou vyhraje v anketě tohle. Nevím jestli se třeba do systému nějak nenabourala mamka :) a taky se divím, že potraviny nedostaly ani hlas, protože to je úplně to nejzajímavější téma. Mno, spolužáci... ani nevím co o nich napsat, ještě je pořádně neznám. Ale tak dobře, budu o nich psát průběžně jak je budu poznávat. Takže tedy „Spolužáci poprvé:“
A můžu vlastně rovnou napsat něco o škole, protože o té jsem se ještě nezmínil a jsem tu tak trochu i kvůli ní. Ba ne, jsem tu hlavně kvůli ní. Podle dosavadních článků to mohlo vypadat, že tu máme dovolenou, ale fakt tomu tak není. Pět předmětů dává dohromady 15 hodin (900 minut) ve škole týdně, a to příští úterý začne ještě Španělština. Předměty, o kterých se taky někdy pozděj rozepíšu, mám ale poskládané docela hezky, takže ve čtvrtek končím už kolem oběda a pátek je úplně volný (často se však v pátek konají jakási terénní cvičení – „salida de campo“ - které jsme měli právě třeba dnes, moc pěkné, budou fota zas). A být ve škole dva dny po deváté večer mi taky nedělá problém, hlavně, že nemusím vstávat na 8 jako u nás. Tady je vůbec všechno tak nějak časově posunuté. Například do města se vyráží běžně v 11 večer. Ale o tom taky jindy, teď teda ti spolužáci.
Spolužáci jsou různí. Zatím je dělím do dvou druhů. První je druh španělský domácí. Jedinci tohoto druhu jsou zpravidla menší a prdelatější postavy, mají většinou černé, velmi náročně udržované vlasy, spoustu módních doplňků k již tak módnímu trendy oblečení a ve škole se vyskytují velmi zřídka. Jsou si skutečně hodně podobní, pomocí zlínského slovníku bych je nazval „diskanty áčkového (Musicland A) typu s muchama na očích a veverkou za krkem a bez jediného tácka“. Druhým je druh zahraniční. Tento se ještě dělí na poddruh erasmákový a poddruh americký. Hlavním rysem je zatím stoprocentní výskyt na všech předmětech, občas nechápavé pohledy (u někoho téměř pořád) při poslechu andaluzštiny místních profesorů a také jakási větší přístupnost a otevřenost vůči ostatním jedincům jak ve svém vlastním, tak i ve španělském druhu. Důležitým poznatkem je také vlastnost amerického poddruhu ptát se na jakoukoliv prkotinu furt dokola, protože jim to není ani za mák blbé. Což by někomu mohlo třeba i vadit, nicméně mně to pro mé pomalejší zpracovávání andaluzštiny docela vyhovuje a protože jsem Čech, tak já se ptát nebudu. Mám na to poskoky z Nového Světa. No a to je zatím tak vše, co o spolužácích vím. Podrobnější klasifikaci s důrazem na jednotlivá jména mých bližších přátel přinesu později.
A můžu vlastně rovnou napsat něco o škole, protože o té jsem se ještě nezmínil a jsem tu tak trochu i kvůli ní. Ba ne, jsem tu hlavně kvůli ní. Podle dosavadních článků to mohlo vypadat, že tu máme dovolenou, ale fakt tomu tak není. Pět předmětů dává dohromady 15 hodin (900 minut) ve škole týdně, a to příští úterý začne ještě Španělština. Předměty, o kterých se taky někdy pozděj rozepíšu, mám ale poskládané docela hezky, takže ve čtvrtek končím už kolem oběda a pátek je úplně volný (často se však v pátek konají jakási terénní cvičení – „salida de campo“ - které jsme měli právě třeba dnes, moc pěkné, budou fota zas). A být ve škole dva dny po deváté večer mi taky nedělá problém, hlavně, že nemusím vstávat na 8 jako u nás. Tady je vůbec všechno tak nějak časově posunuté. Například do města se vyráží běžně v 11 večer. Ale o tom taky jindy, teď teda ti spolužáci.
Spolužáci jsou různí. Zatím je dělím do dvou druhů. První je druh španělský domácí. Jedinci tohoto druhu jsou zpravidla menší a prdelatější postavy, mají většinou černé, velmi náročně udržované vlasy, spoustu módních doplňků k již tak módnímu trendy oblečení a ve škole se vyskytují velmi zřídka. Jsou si skutečně hodně podobní, pomocí zlínského slovníku bych je nazval „diskanty áčkového (Musicland A) typu s muchama na očích a veverkou za krkem a bez jediného tácka“. Druhým je druh zahraniční. Tento se ještě dělí na poddruh erasmákový a poddruh americký. Hlavním rysem je zatím stoprocentní výskyt na všech předmětech, občas nechápavé pohledy (u někoho téměř pořád) při poslechu andaluzštiny místních profesorů a také jakási větší přístupnost a otevřenost vůči ostatním jedincům jak ve svém vlastním, tak i ve španělském druhu. Důležitým poznatkem je také vlastnost amerického poddruhu ptát se na jakoukoliv prkotinu furt dokola, protože jim to není ani za mák blbé. Což by někomu mohlo třeba i vadit, nicméně mně to pro mé pomalejší zpracovávání andaluzštiny docela vyhovuje a protože jsem Čech, tak já se ptát nebudu. Mám na to poskoky z Nového Světa. No a to je zatím tak vše, co o spolužácích vím. Podrobnější klasifikaci s důrazem na jednotlivá jména mých bližších přátel přinesu později.
4 komentáře:
nikam jsem se nenabourala,jen jsem hlasovala,samozřejmě o pivu....a příště piš o potravinách.měj se hezky
"jsem tu tak trochu i kvuli ni" a "na to mam poskoky z Noveho sveta" si asi necham vytesat na nahrobek - vyborne! Jo, a pristi utery mi taky zacina spanelstina. Patrne je to jazyk, ktery muze byt vyucovan pouze v uterky, anzto neznam nikoho, kdo by ji mel v jine dny :-) nahoda?
Demokracie nefunguje, spoluzaci se nechytili, priste bez hlasovani pivo ! :D
Schenku máš pravdu, demokracie stejně jako v realitě existuje, ale nemá výsledky. Příště si teda téma vyberu totalitářsky sám a do ankety vymyslím něco jiného. Na druhou stranu je mi jasné, že se od popisu spolužáků asi čekalo víc (jak vypadají Španělky, apod. + doplněné fotografiemi)... tak to se taky pokusím do příště napravit. Ale teď dělám jen a jen školu už několik dní. Není čas. Tak zatím.
Okomentovat